Masai Mara, Keňa

Hroší hra na postřeh

01 / 02

OM-1 Mark II · OM 150-600mm F5.0-6.3

200 mmƒ5.51/1600ISO 3200

Příběh

Posedáváme na hraně útesu nad řekou Mara na jednom z mála míst parku, kde je povoleno bezpečně vylézt z džípu. V rozbahněné řece pod námi se rochní dvě hroší rodinky, dohromady přes dvacet kusů. Ačkoliv jsou obě rodiny blízko sebe, je jasné, že každá má své teritorium – při letmém přiblížení jen jednoho ze samců k druhé skupině jsou vidět i slyšet varovné signály. Každá rodina má také svou cestičku z vody na souš. Tu využívají téměř výhradně po setmění, kdy se vydávají za pastvou, a to i osm kilometrů od místa, kde tráví většinu dne. Po noční pastvě, kdy každý jedinec spořádá přes 40 kg trávy, se nad ránem vydávají zpět do svého “bazénu“.

Už nějakou dobu skupinky pozorujeme. Tu a tam vždy jeden z hrochů vynoří hlavu z vody, otevře svou mohutnou tlamu a vydatně “zívne“. Tím zejména samci ukazují svou sílu a dávají ostatním najevo onen zmiňovaný varovný signál. Rozhodně tedy nejde o projev únavy. Takový hroch dokáže rozevřít tlamu až do 150 stupňů, čímž dá na odiv své často i půlmetrové špičáky, které mu navíc neustále dorůstají. Teprve pohledem na rozevřenou tlamu člověku dojde, jak nebezpečná zvířata to jsou. Místní s nadsázkou tvrdí, že i se lvem lze smlouvat, což ale v žádném případě neplatí pro hrocha.

Jestli v tom, kdo je zrovna na řadě, měli nějaký systém, tak jsme ho rozhodně nerozluštili. Zabralo desítky minut a několik zmařených pokusů, než snímek dopadl alespoň zčásti tak, jak jsem si představoval. Umění rychlého zaměření teleobjektivem hroši prověřili dokonale – po tomto zážitku jsem usoudil, že je třeba tuto zručnost ještě procvičit.

Masai Mara, Keňa · 13. února 2026